Archiv pro měsíc: Duben 2020

Začínám si myslet, že žiju v domě plném duchů. Nechávají nás napokoji, když děláme, že o nich nevíme. Když ale chceme vyvinout jen trochu té aktivity po dlouhém mentálním přemlouvání, že už je třeba něco dělat, hned začnou škodit. Jeden duch žije zaručeně v našem traktoru. Bydlí tam tak dobře, že kvůli němu traktor nechce jezdit….

Po dlouhých čtyřech měsících jsem nabrala sílu a rozhodla se projít věci z Petrovi pracovny. Na skříně, kde z košil, triček a obleků cítím vůni parfémů, které ode mne dostal ještě nemám. Nemám zcela sobecky ani na to, abych oblečení dala do pytlů a dala na charitu i přesto, že mohou někomu sloužit. Třeba někdy, ale teď…

Nemůžu si zvyknout, že jsem vdova. Ani na tu skutečnost, ani na to označení. Když vyplňuji formuláře, a že jich teď teda je, je mi vždycky divně. Chci to vždycky přeskočit. Nejde to. K této nové roli se mi přidala taky role chlapa v domácnosti. A to i přesto, že o emancipaci vůbec nestojím. Neřídím auto, protože…

„Mami, já nechci nikdy dobře vařit“, říká dneska Terka. „Jak Tě to napadlo?“ ptám se. „Vedu Tě přeci k tomu, abys dělala věci pořádně.“ „Mám tomu rozumět tak, že chceš tedy umět špatně vařit nebo vůbec nevařit?“ Koneckonců, v tom jdu v uvozovkách dobrým příkladem. To moje vaření totiž za nic nestojí. „No, nechci se hodiny trápit s jídlem…

„Přines si nůžky“, já ti to teda zkrátím, řekl Petr. A Terka je celá spokojená, protože bude mít kratší vlasy, tak jak si to přeje. Petr zkracoval vlasy našim holkám vždycky. Začal u naší prvorozené Aničky, pokračoval stejně tak s Klárkou, které se vlasy zbarvily do blond jako tátovi a třetí Terka brala stříhání vlasů od…

Zvuk psacího stroje se mi vždycky líbil. Milovala jsem tátův šedý stroj Consul a těšila se vždycky, když k němu táta usedne a začne něco psát. Do textů jsem se nepletla, ale ten zvuk slyším dodnes. Táta dávno nepíše, stroj leží pod šatní skříní nábytkářské série UNIVERSAL v mém bývalém dětském pokoji. Práší se na něj i…