A já ty svoje teď teda ráda nemám.
Když už to vypadá, že se věci mají k lepšímu, přijde odněkud vždycky další jobovka. Kolik pokory budu muset ještě ukázat, aby byl tenhle rok, den, týden a všechny úkony, které jsou s plynutím času spojené mít?
Ještě před tím, než jsme zůstaly samy jsem musela do nemocnice kvůli banální příhodě, kterou potká za život spousta lidí. Tělo si řeklo, že se k němu nechovám asi hezky.
A tak jako si sběratelé minerálů ukládají do krabičky každý nový šutr, který najdou, začal si můj žlučník ukládat do sbírky kameny.
Nepřišlo by se na to, kdyby si kameny neřekly, že se vydají na cestu po mém těle. Při vyšetření, co mě to zlobí se přišlo i na nějaké divné věci na játrech. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Zaměstnala mne informace o kamenech a též o následné laparoskopické operaci. Vše mělo proběhnout, až se Petr vrátí z cest.
Neproběhlo, odsunula jsem to. Byly mnohem zásadnější a smutnější záležitosti k řešení … smuteční rozloučení, čas potom, opora pro holky, pak se přidal ten blbej covid-19 virus, kterej taky ledacos pohnojil.
Rozhodla jsem se před pár týdny, že je čas dát si svoje zdravotní věci dopořádku. Objednala se na operaci a zatím neproběhla.
Nezvládla jsem biopsii, na kterou musím kvůli těm játrům. Kvůli těm, co mají sloužit jako nezastupitelný orgán v těle. A taky kvůli těm, které si k 1,3 kg hmotnosti co váží přidaly ještě něco navíc – něco, co se musí prozkoumat.
Ovládl mne strach i přes to, že jinak přijímám různá vyšetření, když už musí být s nadhledem. Aby taky ne – porodila jsem tři děti, ve třech různých zemích a různých zdravotních systémech.
Jenže teď jsem ležela na zdravotním lůžku, měla lokální anestezii a ta nějak nestačila. Začaly se mi třást ruce, začaly mi téct slzy, myslela jsem na muže, kterého už nemám. Myslela jsem na to, že teď každou takovou situaci budu muset projít sama.
Po chvíli, co bylo evidentní, že nejsem spolupracující pacient a že jsem tak emotivně vedle, že to nezvládnu jsem biopsii vzdala.
Jak moc jsem byla vděčná, že jsem mohla zavolat kamarádce Anně a ona pochopila, jak moc těžké to bylo a nesmála se nebo to nezlehčovala. Vzala mne domů s empatií, kterou má na rozdávání.
Zatím jsem odvahu pustit se do toho znova nenašla. Sbírám síly a je jisté, že tenhle rok nezvládnu levou zadní jako jindy věci, které bych za jiných okolností asi tolik neprožívala.
Takže dneska prostě na trochu vážnou notu.
Jestli máte v okolí někoho, kdo se vzpamatovává ze ztráty blízké osoby, i když navenek třeba působí, že už se to lepší, není tomu tak.
City každého přemohou v jakékoliv situaci.
Je úplně jedno, jestli to nastane na zdravotním lůžku při jakémkoliv banálním zákroku nebo když na vás v koupelně vypadne štětka na holení co už nebude třeba.
Jsem na sebe naštvaná, že se s tím musím poprat znova a jsem stejně tak smířená s tím, že se tyhle věci ještě budou stávat, i když je to těžké.
Je mi líto, že je moje duše tak moc bolavá, že na něco zatím prostě nestačí.
A teď ještě jeden proslov k těm mým játrům:
„Dejte mi pokoj a uzdravte se samy. Jste přeci nezastupitelný orgán a zadržujete kolem 13% krve a máte skoro 500 funkcí, mezi nimiž jsou:
- boj proti infekcím
- zpracování živin vstřebaných trávícím traktem
- neutralizace, ničení a vylučování toxinů a jiných látek a taky výrobu žluči
Ve mně se už dlouhou dobu žluč vaří, jak se říká. A mám na to právo.
Je toho na mně moc. Tak mi dejte pokoj aspoň vy, moje játra a koukejte se dát dopořádku nějakým samospádem. Já nemám teď vůbec sílu na to, ještě sledovat váhu, sportovat, zdravě žít, ani vylézt na nějakou horu. Já mám teď sílu tak maximálně vstát každý den a postarat se o to, aby věci aspoň trochu fungovaly. Nemám sílu ještě opečovávat každý orgán ve svém těle. Tak mi sakra pomožte.
A abyste věděly, požádám doktora, aby se do Vás pustil znova, ať teda víme, na čem jsme a můžeme s tím zatočit.
A ještě něco – když už se mi někdo bude hrabat v břiše a bude při té prohlídce jater koukat ještě na žlučník, se kterým se prý s láskou rozloučím a už u mne nebude bydlet, tak ať aspoň objeví pořádný kameny. Líbí se mi Vltavíny. Připomínají mi jižní Čechy, kde je jejich naleziště a kde máme chalupu. Krásné tajemné kameny patřící do skupiny tektitů.
Naši němí svědci z vesmíru.
Cartigny, 3.6.2020
Drzime vsecky palce i pesti a posilame silu. xxxx
Děkuji