Za normálních okolností bych šla za Petrem a řekla bych: „Kup sušičku, ta co máme už dosluhuje“. Petr si s tím vždycky dost pohrál, bavilo ho koukat na ty důležité informace o výrobku a bylo úplně jedno, jestli to jsou běžecké hodinky, lyže nebo boty lezačky. Prostě si to všechno promýšlel a srovnával. Zkrátka analytik na rozdíl ode mne.
Normální okolnosti nemáme, takže sušičku, pračku i všechny jiné spotřebiče od teď vybírám sama. Mám zkušenosti s vybíráním věcí na stavbu, s vybíráním firem, kvůli zakázkám na renovaci, ale se spotřebiči, to mě teda nic neříká. Nemám ráda katalogy, srovnávání si parametrů. Nedělám si tabulky v Excelu (ani to neumím), abych si tam zadala všechna pro a proti a pak mi to vyplivlo dokonalý výrobek.
Co mám je nutnost udělat věci hned a neodkládat je na někdy. Takže žádný dlouhý předvýběr. Někdy to jednoho ale může dost vytrestat.
Když jsem u nás měla pány z Česka na práci na domě, potřebovala jsem zařídit co nejvíce věcí, co jde. Takže jsem měla dlouhý seznam skříněk na smontování, nářadí, poliček, věcí, co je třeba navrtat, nalepit, nakoupit, vyházet, dojet do sběrného dvora – jednou, dvakrát, třikrát – protože si s tím jako neřidič zatím neporadím a nejsem si jistá, jestli si s tím poradím i jako řidič, protože jezdit s vozíkem dlouhým skoro dva metry je oříšek i pro ostřílené borce a ne pro začátečníka.
Potřebovala jsem koupit sušičku a pračku, protože ty co jsme měli dosloužili. Pěkně jeden týden sušička, druhý týden pračka. I když jsou firmy, co vám vše zařídí a dovezou do domu, u nás je to trochu jiné. Na nějaké věci je třeba udělat nejdříve stavební příprava a na to tu byli ti pánové z Česka. A tak jsem chtěla využít oboje, i to, že bude příprava na připojení i to, že mi to dovezou z místního obchodu, až něco vyberu.
Vletěla jsem do obchodu jak šílenec. Nebylo pro mě totiž vůbec důležité, jaká je to značka, ale jestli se mi to do malé koupelny vejde. Potřebovala jsem rozměry s hloubkou 45 cm max. Takových moc není. Freneticky jsem lítala po obchodě s metrem a měřila a měřila. Vy bystě asi koukli na internet, ale já radši vidím všechno pěkně v reálu na místě a ráda si to osahám. Zajásala jsem. Našla jsem, co jsem hledala. Hned jdu za prodejcem.
Říkám: „ Chci tuhle sušičku i pračku.“
Hned komplikace – pračka jen na objednání.
Říkám: „Tady vám stojí v obchodě.“
„To je expo model.“
Říkám: „To mi je jedno, beru expo model.“
„To nejde.“
ycenila jsem zuby a říkám.
„Ale jde. Vozík za autem mám jen dneska a řidiče mám taky jen dneska. Koukejte to připravit oboje – DNESKA“.
Stalo se.
Volám tedy panu Petrovi, že je zařízeno a že se vrátím a navečer dojedeme pro vše, co jsem zařídila.
Všechno jsme dovezli domů a druhý den mělo dojít k montáži. Pánové Jarda s Petrem začali vybalovat spotřebiče z krabice a začali má dávat záludné otázky typu:
„A je ta sušička kondenzační nebo s vodou do odpadu“?
Krve by se ve mně v tu chvíli nikdo nedořezal. Musela jsem s barvou ven, že vlastně vůbec nevím. Byla jsem v obchodě tak šťastná, že jsem vůbec našla rozměr spotřebiče, který potřebuju, že jsem se na tohle vůbec, ale vůbec nezeptala.
Navíc nad takovejma blbostma vůbec nepřemýšlím. Jsem dost bohém. Mám dojem, že mají spotřebiče umět prostě všechno a být flexibilní pro každou situaci, stejně jako já. Taky musím flexibilně neustále reagovat na různé životní výzvy, tak proč by to sakra neměla dělat sušička nebo pračka.
Beru spotřebiče jaké své partnery ve společném životě a očekávám od nich stejný pohled na věc.
Začali jsme to teda prohlížet. Sahám na místo, kde normálně sušičky místo na kondenzaci vody mají. Tam nic. Koukám všude kolem, taky nic. Polévá mne horko.
Uf. Dopadlo to dobře. Moje sušička ke mně byla milosrdná, jen mně chtěla trochu poškádlit. Má sběrnou nádobu na vodu přímo na dveřích, kterými se sušička otevírá. Je to umně zamaskované a já jí vzala na milost, i když mě trochu potrápila. Potěšilo mne i to, že to vypadá, že s ní budu moci mluvit i česky. Jen mám zatím na stolku několik sešitků, jako návod. Měla bych to elektronicky všechno nastavit.
Sušička se prý může ovládat i přes telefon. Tak daleko spolu ještě ale nejsme, abychom si až takhle potykaly.
Cartigny, 22.10. 2020