Archiv rubriky: Tohle je můj rok

 aneb Ve vlaku vždycky pozpátku Nikdo mi zatím nevysvětlil, proč se mi věci dějí v obráceném pořadí. Když jsem si hledala první práci, dostala jsem ji, protože jsem řekla pár vět španělsky. A přitom jsem se španělsky začala pořádně učit až když jsem tu práci dostala. Měli jsme jí sice ve škole, ale ekonomická škola, do…

Jednou bych chtěla ležet na pláži. Kolem mne jen oceán nebo moře, písek tak teplý jako máminy koláče, když je vyndá zrovna z trouby, vítr slibující příjemné osvěžení a palmy kolem. Byla bych v tom bílém písku, neměla ani deku a jen si užívala ten pocit, který dává země prohřátá sluncem. Ten pocit, kdy jen tak jsem,…

Až do Silvestra 2018 bylo mojí jedinou starostí posledního dne roku připravit nějaké svátečnější jídlo, nějaké ty jednohubky nebo dezert, co se vezme na návštěvu. Většinou jsme vyrazili někam za přáteli, jen tak na posezení, popovídání si, hraní na kytaru. Nic bouřlivého, zkrátka, normální Silvestr, telka, fotky, kamarádi nebo jen tak pobýt v klidu. Jak kdy….

„Co to tady tak smrdí?“ říká jedna. „To je františek“, říkám já. „A kdy přišel?“ říká druhá. A mě je jasné, že musím začít trochu víc vysvětlovat ty tradice, aby pochopily, že není František soused odvedle, ale kadidlo, co provoní dům. Dům mám nazdobený už dlouho. Světla a sváteční výzdobu jsem zkrátka potřebovala letos co…

Trvalo mi rok, než jsem sem jela. Ale jsem tu. Místo je krásné, za nic nemůže a vybral jsi ho ty. Mám tu sebou tvojí fotku. Nejdřív do Montreux pak do Gstaad. Jedna noc, romantický pobyt. Jak se věci mohou změnit. Nejedeme oba. V hotelu jsem šla s pravdou ven, že bude z romantické večeře pro dva večeře…

Tenhle týden jsem si myslela, že psaní ani nepřidám. Ale pak mi napsala vzkaz kamarádka, která mi moje psaní překládá do angličtiny a pomohlo mi to a přimělo mne to vytrhnout z letargie. Jak říkám, myslela jsem, že psát nebudu. Je přeci vánoční čas a ten je hezký. A tak jsem nechtěla kazit náladu ostatním. Ale…

Už mi to nikdo neodpáře. Jsem padesátník. Tak jako zmizely z peněženek bývalých Čechoslováků padesátníky a jsou jiné drobňáky do mariáše tak i ta moje padesátka pozvolna vstoupila na cestu k padesát jedničce. Bála jsem se toho. V živé paměti oslavu Petrových padesátin. Jaká to byla pohoda, jak to bylo hezké, radostné a všichni byli spokojení, bezstarostní. O…

Když jsem byla malá a chodila někdy na hřbitov, kde odpočívají rodiče mojí maminky i tatínka, potkávala jsem ženské v šátcích nebo jen tak prostovlasé s něčím v ruce. Moc jsem to nechápala a viděla jen to co vidím. Babky, který něco nesou. Nechodily společně, každá přišla sama a každá šla k jinýmu hrobu. Když jsem se podívala…

Nevím, jak to máte vy, ale já ráda žiji s knihami. Doprovází mne už od dětství a základ k tomu dal určitě můj tatínek Pavel. Knihy u mých rodičů vždycky byly a občas se maminka zlobila, že jsou tak nějak všude a že zabírají místo jiným důležitým věcem. Shoda nastala až v momentě, kdy byl poctivě rozdělen prostor…

Mám kamarádku. Je skvělá. Žije zde ve Švýcarsku. Následovala svého muže za jeho snem pracovat v CERNu v Ženevě a všeho doma nechala. Moje kamarádka je architektka a je moc šikovná. Po příjezdu do Švýcarka pracovala v prestižní kanceláři, kterou pak opustila, protože věnovala svůj čas něčemu stejně prestižnímu a to je rodina a jejich děti. Moje…